Jak se žije ve velké rodině

    Velké rodina se běžně vyskytovala ještě v generaci mých rodičů. Lidé tehdy neměli takovou kontrolu nad početím. Rodilo se hodně dětí, i když ne vždy všechny přežily. Dnes je v České republice převažujícím modelem rodina se dvěma dětmi. Přesto i dnes najdeme rodiny, které mají tři a více dětí. Při setkání s takovou rodinou nás napadají různé otázky. Co vedlo rodiče k tomu, že mají více dětí? Není to nezodpovědné? Jak se v takovéto rodině žije rodičům? Jak dětem? Na podobné otázky jsem hledala odpověď, když jsem rozesílala anketu rodičům (převážně matkám) více dětí.

            V následujícím textu tedy najdete shrnutí odpovědí z této ankety. Schéma textu tvoří 5 základní lidských potřeb, jak je definoval Z. Matějček (2004). Jde o potřebu stimulace, potřebu smysluplného světa, potřebu životní jistoty, potřebu identity a potřebu otevřené budoucnosti. Matějček vnímá, jak díky rodičovství dochází na jedné straně k naplnění a na straně druhé k frustraci těchto potřeb. Citace Matějčkových postřehů jsou dále rozvinuty zkušenostmi rodičů z mé ankety.

1/ POTŘEBA STIMULACE.

+ „Dítě nám totiž skutečně přináší spoustu vzruchů do života. Není nouze o zábavu, ale ani o starosti a úzkosti.“  Rodiče více dětí si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek vzruchů. Naopak jimi mohou být zahlceni. Rodiče zažívají naplněné dny, „stále se něco děje.“ S dětmi různého věku a různých povah mohou zažívat naplnění různých potřeb. Se starším dítětem se mohou věnovat intelektuálním tématům a zároveň si mohou užívat mazlení s menším dítětem. Jedno dítě hraje na hudební nástroj a druhé je maluje krásné obrázky nebo je sportovně laděné.  Dokud máme malé děti, můžeme také vnímat svět jejich očima, pomaleji, „plněji“.

- „Dítě nám brání v stimulaci jinými podněty. Člověk je dětmi vázám, nemůže si života plně užít. Život s dětmi je monotónní a nudný. Děti zatěžují a ochuzují i manželský život.“ Je zřejmé, že příchod dětí přináší rodičům mnohá omezení. Rodiče většinou nemohou už tak volně cestovat a poznávat nové země, nemají dostatek času na vzdělávání, na oblíbené koníčky, apod. Pokud jsou děti malé a nemocné, často matky nevyjdou několik dní z domu. Rodiče také nemají tolik času věnovat se jeden druhému, užívat si společných chvil. Je to veliký nárok partnerský vztah. Rodiče z mojí ankety často považovali za nejnáročnější období nemocí dětí a období s malými dětmi, zejména pokud neměli nikoho na pomoc. Často rodiče vnímají, že se musí mnohdy uskromnit i materiálně, protože s větším počtem dětí roste i finanční zátěž rodiny.

2/ POTŘEBA SMYSLUPLNÉHO SVĚTA (UČENÍ)

+ „Dítě přináší rodičům poznatky a zkušenosti jinak nezískatelné, umožňuje jejich vnitřní růst. Děti rostou k dospělosti a rodiče s nimi zrají k životní moudrosti a to je něco specificky lidského.“ Můžeme si sami připomenout, jak jsme mnohé věci vnímali naprosto jinak do doby, než jsme se stali rodiči. Rodičovství navíc nabízí velkou možnost osobního zrání. Děti jsou naším zrcadlem, které nám nikdo jiný tak dobře nenastaví. Musíme být velmi flexibilni. Jen co se naučíme zvládat malé závislé batole, máme na krku řešení školních problémů a za chvíli je tu nutnost naučit se komunikovat s puberťákem. Nakonec se musíme dokázat od svého dítěte odpoutat, aby mohlo odejít a žít svůj vlastní život. Rodiče, kteří mají dětí více, mohou své rodičovské zkušenosti více zúročit, mohou do rodičovství více „vrůst“. Už s druhým dítětem je mnoho věcí snazších, už je leccos „zaběhnuté“. Navíc mají matky z velkých rodin často velmi dobré manažerské dovednosti, které získaly díky nutnosti koordinovat chod velké rodiny.

- „Dítě brání získávání jiných poznatků a zkušeností, „uvazuje“ člověka u plotny, u plenek, u školních úkolů. „Nic z toho člověk nemá!““  Na druhou stranu nemají rodiče tolik možností vzdělávat se specificky zejména ve své profesi. Myslím, že obavy o ztrátu pracovní pozice či omezení v budování kariéry, patří mezi časté důvody, proč ženy nechtějí více dětí. V dotazované skupině rodičů více dětí bylo 65% vysokoškolsky vzdělaných matek. Mnohé se ke své profesi vrátily. Všechny ženy velmi cenily podporu svých partnerů a pomoc prarodičů a dalších příbuzných, díky kterým se mohly nastoupit do práce a věnovat se své profesi. Skloubit kariéru a děti tedy určitým způsobem lze, ale není to jednoduché a většinou se to neobejde bez pomoci zvenčí.

3/ POTŘEBA  ŽIVOTNÍ JISTOTY (CITOVÉ VZTAHY):

+“Děti přijímají lásku, ale také ji vracejí. Je tu někdo, kdo je k nám vázán hlubokým, čistým citovým poutem: Nemůže nás opustit, až do stáří budeme mít na koho myslet a bude o nás citově postaráno.“ Máme-li děti, je tu někdo, ke komu se vztahujeme a to naprosto jedinečným způsobem. Velmi zřetelně cítíme, že jsme nezastupitelní, že nás někdo potřebuje. Zejména malé děti nám často řeknou nebo jinak dokážou (dárky, obrázky, objetí), jak nás mají rády. Většina dotazovaných rodičů vnímá toto vrchovaté naplnění citových potřeb.

- „Dítě naši potřebu bezpečnosti stále ohrožuje. Budeme mít stále strach, že se mu něco stane, že bude zlobit, že v životě neuspěje, že se dostane na scestí atd. Mít děti znamená být velmi zranitelný právě v nich. Je možné na nás skrze ně vykonávat nátlak. Jsme jimi vázáni a svázáni.“ Matějček hezky vyjádřil druhou stranu této mince. Máme-li děti, budeme mít už celý život strach. Když je v rodině více dětí, určitě se může častěji stát, že těch starosti a strachu je opravdu hodně. Například když jedno dítě se má připravovat na přijímačky, druhé zrovna maturuje a třetí je nemocné. Někdo si myslí, že pokud má rodič více dětí, tak už se o ně tolik nebojí. Přece kdyby se jednomu dítěti něco stalo, tak mají ještě další. Skutečnost dobře vystihuje následující přirovnání. „Každý prst bolí.“ Pokud se dítěti něco stane, bolest rodičů je vždycky velká, ať mají dítě jedno nebo víc. Pravdou je, že pokud neštěstí zasáhne rodinu s jedním dítětem, bolest může rodiče zcela pohltit. Pokud je dětí více, rodič cítí nárok nepropadnout se do bolesti kvůli dalším dětem. Potřebuje kvůli nim fungovat. Ve velkých rodinách je často úlevné, že jsou si děti oporou navzájem mezi sebou. Myslím, že rodiče však velmi často také zažívají chvíle, kdy jsou v dětech velmi zranitelné, jak píše Matějček. V anketě vypovídaly maminky o těžkých chvílích zejména v těhotenství, kdy je mnohdy zdravotnický personál, ale i příbuzní nařkli z nezodpovědnosti a nerozumu. Také se stává, že je na rodiče navalována veškerá zodpovědnost za neúspěchy a zlobení dětí. Pokud je v rodině více dětí, okolí snadno vidí příčinu v tom, že se jim rodiče málo věnují. Těžko můžeme srovnat, zda se dětem více věnuje matka, která má 2 nebo která má 6 dětí. Je klidně možné, že matka 2 dětí, která odejde po mateřské do práce, má na děti méně času, než matka, která je na delší dobu v domácnosti a potom pracuje třeba na kratší úvazek. Anketa ukázala, že matky z větších rodin se velmi snaží svým dětem věnovat dostatek času.  

4/ POTŘEBA  IDENTITY (NAŠE JÁ, SPOLEČENSKÁ HODNOTA)

+ „Mít děti zhodnocuje člověka, dává muži a ženě společenskou hodnotu i hodnost. Ve vztahu k dítěti ztrácíme anonymitu a nejsme anonymitou ohroženi, protože nás potřebuje. Jsme normálními lidmi – všichni to musí vidět a uznat.“ Zdeněk Matějček nám předkládá dva rozměry identity, naše vnitřní já a společenskou hodnotu. Obě identity jsou vzájemně provázané a jedna druhou ovlivňují. Rodičovská identita má i určitý biologický a evoluční základ. Mnohé bezdětné ženy velmi těžce nesou chybění právě této biologické identity. Popisují pocity prázdnoty a bezcennosti někdy i přesto, že dítě adoptovaly. Pokud žena porodí dítě, splní svůj evoluční úkol a má jasnou roli. Je tu kvůli někomu, komu předala život, kvůli někomu, kdo ji potřebuje. Díky dítěti získává kus své hodnoty. Druhým rozměrem je naše společenská hodnota, tedy identita směrem k okolí. Když má žena v určitém věku rodinu s dětmi, je „normální“, nikterak nevybočuje, plní očekávání společnosti. Skutečně mnohé maminky, které vyplnily moji anketu, referovaly o tom, jak často cítí tuto společenskou hodnotu. Jsou hrdé, že zvládly porodit a dokážou vychovávat více dětí. Hrdé jsou zejména tehdy, pokud se jejich dětem daří. Nebezpečné je, pokud matka čerpá veškerou hodnotu z dětí. Pokud je její identita spojena pouze s rolí matky a kromě této role neexistuje její samostatná identita ženy.

- „Mít děti brání v dosažení významných společenských cílů. Dokázali bychom víc, starali bychom se o důležitější věci, měli bychom vyšší společenské postavení. „Mít děti“ nás zařazuje do davu obyčejných lidí s obyčejnými starostmi – uzemňuje nás to.“ Mnoho maminek více děti vnímá toto omezení. Uvědomují si, že pokud by měly jedno nebo 2 děti mohly by dosáhnout vyššího společenského postavení zejména v rámci své profese. Ale nemusí tomu tak nutně být. Například Marie Terezie zvládla kariéru císařovny a královny a 16 dětí. Byla to pravda jiná doba a měla k tomu výhodné podmínky. Ale i dnes rodiče dokážou budovat své společenské postavení i s více dětmi. Některé matky se velmi angažují ve společenském životě. Zakládají mateřská centra, speciální školky, sportovní a kulturní organizace apod.

5/ POTŘEBA OTEVŘENÉ BUDOUCNOSTI

+ „Mít děti otvírá budoucnost – s dětmi se stále na něco těšíme a něčeho se obáváme. V dětech také překonáváme svůj osobní čas – v dětech pokračuje dál do další generace náš biologický vklad a tvořivé dílo naší výchovy. Jsme součástí mohutného proudu vývoje lidského rodu.“  Rodiče skutečně mají možnost překonat v dětech svůj osobní čas. Pokud má rodič více dětí, má velkou naději, že každé dítě ponese dál nějaký střípek jeho osobnosti a jeho života. Rodiče více dětí také věří, že se o ně děti postarají ve stáří. Rodiče více dětí bývají také klidnější ohledně budoucnosti svých dětí. Věří, že si sourozenci budou vzájemně oporou. Tito rodiče také silně zažívají smysluplnost svého života.

- „Mít děti nám brání, abychom vytvořili takové dílo, které by přetrvalo věky a v němž bychom překonali svůj osobní čas. Jsme upoutáni ke každodenním starostem, jsme vězni současnosti. I naše tvůrčí svoboda je tím omezena.“ Děti „spotřebují“ skutečně spoustu energie rodičů. Jak však plyne z předchozích odstavců, určitým způsobem nám zase energii dobíjejí. Nezdá se však, že by lidé bezdětní častěji než rodiče vybudovali nějaké „nesmrtelné“ dílo. Právě rodiče mnohdy vytvoří nějaký sebepřesahující projekt právě kvůli či díky dětem. Někteří staví pro své děti domy, jiní zakládají firmy, aby své děti buď uživili, nebo pro ně (a nejen pro ně) začali dodávat na trh třeba bezpečné hračky, zdravou stravu apod. Také například mnoho sportovních trenérů začne svoji kariéru trénováním svých dětí. Mnohé maminky na mateřské rozvíjejí své umělecké talenty a talenty svých dětí a zakládají různé kulturní organizace. Nejedna krásná dětská knížka byla psána rodičem pro své dítě.

Když mluvíme o životě ve velké rodině, neměli bychom zůstat u rodičů. Vždyť tu jde zejména o děti.  O tom, o co jsou děti z velkých rodin bohatší a o co jsou ochuzeni, by bylo na další samostatný článek. Na tomto místě nabízím pouze několik postřehů dětí, které odpovídaly na moje otázky, jaký má pro ně život s více sourozenci výhody a jaké nevýhody.   Většina dětí vnímala určité materiální omezení, ale nehodnotila ho nikterak tragicky.“Musíme žít trochu skromněji, ale nevadí to.“  Některé mladší děti to popisovaly následovně. „Když je nás hodně, nemáme tolik dárků, ale zase si můžeme hrát s dárky sourozenců. Nemáme tak velký kus dortu, ale zase se u nás pořád něco slaví…“ Pro jiné děti je omezující nedostatek soukromí („Nemám si kam pozvat kamarádku.“) a pohodlí („Je to náročné, když jsme namačkaní v autě.“) Děti vnímají, že některé děti mají lepší kola, lyže a jezdí na dražší dovolenou. Až na výjimky si však děti nestěžovaly na nedostatek pozornosti rodičů. Někdy by stály o více pozornosti, třeba když jsou nemocné. Děti naopak velmi oceňují, že si mají s kým hrát a s kým sdílet své radosti a starosti, že nemusí zůstávat samy doma, že mají sourozence na stejné škole, že je hodně legrace

Je tedy zřejmé, že pokud se rozhodneme mít více dětí, čeká nás spousta práce a mnoho těžkých chvil. Na druhé straně náš život může získat jedinečný smysl a můžeme prožívat mnoho šťastných okamžiků. A můžeme věřit, že i děti z takovýchto rodin mohou jít do života nejen ochuzené o nějaké materiální výhody, ale také obohacené o blízké a podporující vztahy svých sourozenců.

Literatura:

Matejček Z.: Psychologické eseje (z konce kariéry), Karolinum, Praha 2004, ISBN 8024608928